Sporýš lékařský

MAGICKÁ BYLINA LASKAVOSTI

Sporýš lékařský (Verbena officinalis) je další vše-mocnou bylinkou, na niž jsme v naší době „pilulek na cokoli“ jaksi pozapomněli. Přitom je sporýš prokazatelně užívanou léčivkou již od dob starého Egypta a antiky a těšil se přímo božské úctě: egyptští kněží používali sporýš k magickým rituálům jako slzy (bohyně) Isis, ve starém Řecku ho zasvěcovali Venuši.Také ve středověku byl spojován s čárami a používal se téměř na vše – od bolestí zubů po lásku. Botanický název odkazuje na starořímské slovo „verbena“, označení pro silnou obětní bylinu nebo na keltské „ferfaen“ – „zbavit se kamene“. U nás se jí proto někdy říká verbena, vrbina apod. Prastará legenda vypráví, že po sejmutí z kříže byly Ježíšovy rány zakryty právě sporýšem. Odtud pochází i lidové názvy: posvátná tráva, bylina kříže, bylina laskavosti. V evropských lidových jménech je sporýš také často spojován se železem: česky železník, německy Echtes Eisenkraut – pravá železná bylina atd.

OD KOLÉBKY CIVILIZACE DO ZAPOMNĚNÍ

Ze své středomořské domoviny se sporýš rozšířil do celé Evropy (mimo severních oblastí – zimu nevyhledává) již během neolitu. Dnes se můžeme s některým zástupcem sporýšovitých setkat téměř na všech kontinentech. Sporýš lékařský má rád vlhčí, na živiny bohaté a propustné půdy, roste podél cest, na hrázích a březích, rumištích či pastvinách. V naší republice je sporýš lékařský jediným zástupcem své čeledi a řadí se mezi ohrožené druhy. Je to 30 cm až 1 metr vysoká trvalka, díky silnému oddenku schopná přežívat i dlouhá období sucha. Má pevnou, přímou, čtyřhrannou a v horní části větvenou lodyhu. Vstřícné listy jsou po obou stranách chlupaté. Během léta vykvétá v klasech drobných růžovo-fiaolovo-modrých květů a následně plodí elipsoidní tvrdky. Rozmnožuje se úspěšně i oddenky. Všechny starověké kultury – staří Řekové, Římané, Keltové, Peršané, Egypťané i Číňané – považovali sporýš za jednu z nejdůležitějších léčivých a kouzelných bylin. Při žlučových kamenech, na posílení nervů, k vyvolání menstruace a laktace i při magických a náboženských rituálech a obřadech (čištění oltářů atd.). Ve středověku povzbudila věhlas sporýše coby čarodějnické bylinky legenda spojující ho s ukřižováním Ježíše, a žádný pořádný lektvar, nápoj lásky či elixír nezranitelnosti se bez něj už neobešel.

VŠEMOCNÁ VERBENA

Sporýš lze využít i v kuchyni k výrobě likérů nebo nakládacího láku, mladé výhonky se přidávají do salátů a polévek. V léčitelství se používá nať, sbíraná v době květu, suší se ve stínu, zavěšená v průvanu. Sušina obsahuje sliz, hořčiny, třísloviny, saponiny, silice, organické kyseliny a glykosidy – verbenalin a hastatosid. Celkový výčet účinků sporýše je obsáhlý: analgetické, antibakteriální, protisrážlivé, protikřečové, stahující, vyvolávající pocení, močopudné, stimulační, hojivé atd. Použití sporýše je téměř všestranné. Dva zmíněné glykosidy mají relaxační účinky na nervový systém, a sporýš je proto vhodný na nespavost, stres, deprese a bolesti hlavy či zubů. Výborný je proti horečce, všemožným zánětům horních cest dýchacích (kašel, rýma, chřipka, záněty dutin), zevně pak na zánětlivá onemocnění kůže a hojení ran, dásní, akné, ekzémy, hemoroidy, mírní alergické reakce apod. Sporýšový čaj je rovněž vřele doporučovaný na zažívací problémy a detoxikaci – podporuje funkci střev, jater a ledvin, užívá se i při úplavici. Má také vliv na hladinu ženských hormonů a hormonů štítné žlázy – užívá se při hypertyreóze a nepravidelné či chybějící menstruaci, zvyšuje laktaci a děložní stahy. Ve stadiu výzkumu je použití sporýše k léčbě některých nádorů či jako antikoncepce. Nežádoucí účinky sporýše nejsou známé, vyhnout by se mu měly jen těhotné a lidé s nízkým tlakem. Užívá se ve formě kloktadla, tonika (vlasového), tinktury, ale většinou jako čaj – ten by měl mít slabou citronovou příchuť. Ve směsích jej lze kombinovat s většinou bylinek. Na rostlinu, která nás provází tak dlouho, na tak mocnou a všestrannou léčitelku, jakou sporýš je, bychom neměli zapomenout.

Mgr. VLADIMÍR VONÁSEK