Oman pravý

OMAN PRAVÝ – BYLINA KRÁSNÉ HELENY

Tato statná bylina se zářivě žlutými květy se pěstovala již ve starověku. Její latinské jméno – Inula helenium – vychází z legendy o ženě, jejíž krása přivedla ke zkáze mnoho mužů a jedno město. Byla to Helena, dcera Dia, příčina nebo záminka trojské války, která oplakávala smrt svého manžela Méneláa. Z míst, kam skanuly její slzy, prý vyrostl právě oman. Dle jiné pověsti si Helena při svém únosu Paridem stihla na cestu přibalit hrst sušeného omanu. V Evropě oman užívali a uctívali i Keltové, kteří ho nazývali elfwort – kořen elfů. U nás je známý také jako alantový kořen, enula, oko Kristovo, ománek či uspivřed.

ORIENTÁLNÍ KRASAVEC

Oman pochází ze Střední Asie, odkud se postupně úspěšně rozšířil po celé severní polokouli. Pěstoval a pěstuje se pro sběr i na okrasu, ze zahrádek často zplaňuje. Vyhledává vlhké kamenité půdy a stanoviště v polostínu lužních lesů, podél řek a cest. Oman pravý je trvalka z čeledi hvězdnicovitých. Její přímá chlupatá lodyha dorůstá až 2 metry, vrcholová část se větví. Listy jsou chlupaté, připomínají diviznu. Přízemní jsou eliptické, přes 30 cm dlouhé a 12 cm široké, stonkové listy se směrem k vrcholu zmenšují, mají vejcovitý tvar a objímají lodyhu. Během léta rozkvétá oman až 6 cm velkými jasně žlutými úbory, které lákají hmyz, takže i včelaři oman v doletu svých včel vítají. Plody omanu jsou nažky. Po odkvětu, od září do listopadu, můžeme sbírat léčivou část – kořen omanu. Jde vlastně o větvený oddenek, v průměru asi 3 cm tlustý s hořkou chutí a zvláštní kafrovou vůní.

JÍDLO, LÉČIVO I KOŘALKA? NA ZDRAVÍ!

Kořen omanu obsahuje (na podzim) neuvěřitelných 45 % inulinu, a je tak největším zdrojem tohoto zásobního polysacharidu. Dále až 3 % voňavé silice alantolu (omanový kafr), hořčiny, sacharidy a glykosidy.  Kořen  vykopáváme  na  podzim u alespoň  dvouletých rostlin. Nařeže se podélně a suší do 60 °C. Má lehce hořko-štiplavou chuť a vůni. Oman byl v antice uctíván jako symbol Slunce. Pasáže věnované této bylince najdeme již v dílech slavných antických lékařů Hippokrata, Plinia či Galéna. Ti předepisovali užívání omanu na podporu funkcí mozku, žaludku, ledvin a ženských orgánů či proti střevním parazitům. Také v kuchyni měl/má oman své využití – kořen lze jíst vařený i za syrova (voní jako banány), v Anglii se prodával kandovaný jako cukroví. Z odvaru se vyráběla také léčivá vína (ománkové víno, víno sv. Pavla), kloktadla i nápoje lásky. Dodnes se používá při výrobě absintu.

KOMBINACE PRO ZDRAVÍ 

Oman má pozitivní účinky na dva, pro zdraví zásadní, životní projevy – trávení a dýchání. Normalizuje tvorbu a vylučování žaludečních šťáv a žluči, optimalizuje střevní peristaltiku, obsažený inulin podporuje růst a množení „dobré“ střevní mikroflóry. Tradičně se proto používá proti nechutenství, nadýmání, průjmu a všem vnitřním zánětům. Zlepšuje činnost jater, žlučníku a ledvin – tedy detoxikaci organismu. Antiseptické a baktericidní vlastnosti omanu využívali k léčbě dýchacích obtíží a onemocnění již staří Řekové a Římané, ale i ájurvéda a tradiční čínská medicína. Oman rozpouští hlen a zároveň zklidňuje hladké svalstvo, takže výrazně usnadňuje vykašlávání, a je tak vhodný nejen při léčbě astmatu, zánětu průdušek, zápalu plic, ale dokonce i na tuberkulózu a černý kašel! Z omanového kořene si můžete připravit čaj, tinkturu nebo sirup a jejich účinky zvýraznit třeba diviznou, šalvějí, jitrocelem nebo fenyklem. Oman by neměly užívat těhotné a kojící ženy a osoby s alergií na hvězdicovité rostliny. Po konzumaci nadměrného množství se můžete maximálně pozvracet, jinak je oman zcela bezpečný. Tu správnou kombinaci bylinek s omanem vám nabízí Vironal od Energy. V tuto roční dobu představuje oman perfektní směsici detoxikačních a preventivních účinků, která nám pomůže přečkat konec zimy ve zdraví.

 Mgr. VLADIMÍR VONÁSEK