Archeologické nálezy z okraje Tibetské plošiny v čínské provincii Yunnan ukazují, že zde někdy před 8 000 lety došlo k domestikaci pohanky obecné. Odsud se její pěstování rozšířilo do Střední Asie, Tibetu a Japonska. Své české jméno dostala na památku osmanských nájezdníků – pohanů, kteří ji dovezli do Evropy asi v 11. století. Od té doby až do začátku 20. století byla pohanka nedílnou každodenní součástí jídelníčku, většinou chudých vrstev, Asie i Evropy. Byla jednou z prvních plodin importovaných do Severní Ameriky. Chemizace zemědělství však dostala tuto rostlinu na okraj vyhubení i zájmu. Stále bohatší západní civilizace dala přednost pšenici, u které dusičnany zvyšují výnos. K návratu na oprávněné výsluní pomohlo pohance paradoxně další bohatství moderní společnosti a zvýšený zájem o zdravou výživu. A to je moc dobře.
JAKO OBILÍ
Pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Moench) a dalších 14 druhů pohanky se botanicky řadí do čeledi rdesnovitých. Není to obilovina, tedy tráva, jak by mnozí hádali – je příbuzná šťovíku či rebarboře. Jednoletá dutá lodyha pohanky dorůstá 30 až 80 cm, málo se větví a nese střelovité listy, dole řapíkaté, horní přisedlé. Z úžlabí horních přisedlých listů vyrůstají koncem léta hrozny drobných bílých či růžových oboupohlavních kvítků. Plodem je trojboká, malou bukvici připomínající nažka. Semena jsou bohatá na podobné polysacharidy jako zrna obilí, proto se pohanka často označuje jako „pseudo-cereálie“. Je nenáročná, nesnáší však mráz. Sklízí se během září. Patří mezi zemědělsky významné plodiny. Pole pohanky naplní včelí úly medem a hospodářovu stodolu krmivem pro zvířata. Dá se také zaorat a použít jako zelené hnojivo.
RUTIN A SPOL.
Z následujícího „seznamu“ je jasné, jak velký vliv má konzumace pohanky na lidské zdraví. Pohanka obsahuje: množství (v semenech až 70 %) rostlinných – lehce stravitelných polysacharidů (škrobů), minerálů (mangan, zinek, selen a měď, vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík), vitaminů (B1 , B2 , B6 , E, C, cholin), je také významným zdrojem esenciálních aminokyselin, zejména lyzinu (až 4x víc než obilniny) a nenasycených mastných kyselin, hlavně linolové a linolenové (také až 4x víc než obilniny). Prospěšné je také velké množství rozpustné vlákniny a bílkovin, a to bez lepku, vhodné i pro celiaky. Patrně nejdůležitější látkou, kterou celá rostlina obsahuje, a to v nemalém množství (více ho má jen pohanka tatarská, která se však pěstuje v Asii), je flavonoidový glykosid – rutin.
SPEKTRUM ZDRAVÍ
Rutin je důležitý rostlinný antioxidant, jako i jiné flavonoidy antikarcinogenní, zvyšuje pružnost hladkého svalstva, je perfektní na pružnost cév, pomáhá při trávení škrobu a vitaminu C (snižuje srážlivost krve), při snižování hladiny krevního cukru a tuků – výborný na cholesterol, krvácení a při zánětech… Pohanka je proto skvělá např. na křečové žíly, hemoroidy, praskání žilek v oku a na pokožce a navíc výrazně snižuje riziko aterosklerózy, trombózy, infarktu a mozkové mrtvice, prý působí i na libido a potenci. Nejvíce rutinu je v usušené nati pohanky (sbírá se před květem), ze které se připraví odvar. Přidané citrusy nebo šípek a vitamin C v nich obsažený podpoří vstřebávání rutinu. K dostání je i v tabletách, opět s vitaminem C. Mezi léčivkami je pohanka výjimečná také obsahem cholinu, který pomáhá s regenerací jaterních buněk a hodí se pro detoxikaci (pohanka je velmi vhodná v těhotenství), při dietách, při otravách a poškozeních i chorobách jater.
POHANKA NA TALÍŘI
V kuchyni se používají hlavně loupané, ale i drcené nažky pohanky. Pro zachování účinných látek je základní věc: nevařit! Pouze zalít vařící vodou a nechat pod pokličkou. Použitou vodu lze navíc pít, podobně jako čaj z natě. Spařenou, nabobtnalou pohanku pak můžeme dochutit na sladko či na slano a přímo konzumovat, či dále smažit, zapékat apod. Vznikají pak lahodné a super zdravé polévky, zavářky, pomazánky, knedlíky, halušky, lívance, polenty, pudinky, moučníky, placky a placičky. Navíc se z pohanky dá vařit pivo a destilovat kořalka. Při nadměrné konzumaci hrozí opocení (pohanka zahřívá organismus, a doporučuje se proto jíst hodně v zimě), ojediněle alergická kopřivka. Jinak je pohanka jen a jen zdravá. A chutná.